Politaví

Obec je položena na jižním svahu členitého údolí Milešovického potoka, které se otevírá na severozápad směrem k Brnu. Díky výškovému rozmezí 260 až380 mn. m. je odtud z horizontu nádherný výhled do širokého okolí, zejména na předhůří Drahanské vrchoviny, Pálavu, Dolnosvratecký úval, chladící věže Dukovanské elektrárny, především však na část Brna a Mohylu míru, památník Bitvy tří císařů. V nejvyšším bodě je  osada U bílého vlka po pravé straně silnice směrem na Kyjov a Hodonín. Nivy potoka vytékajícího z rybníků v lese se nacházejí ve výšce 220  m n.m.

Osídlení Kobeřic se datuje již od mladší doby kamenné. Svědčí o tom četné vykopávky, které obsahují nálezy i z doby bronzové a doby římské říše. První písemná zmínka je z roku  1237, týkající se zaniklé osady Mezilesice. Kobeřice jsou zmiňovány v r. 1283, kdy zde již byl farář a fara. Obec bývala samostatným statkem a rytířským sídlem. Nejcennější památkou je dochovaný a restaurovaný pozdně-románský kostel sv. Jiljí, se vzácnou freskou Panny Marie Ochranitelky ze 14. století. Nyní to je památkově chráněný objekt.  Obec patřila se svými 1100 obyvatel k největším v okrese Vyškov. Již od  roku 1811 zde byla škola, stávající objekt pak byl postaven v roce 1886. Od r. 1880 je zde aktivně působí Hasičská jednota a od r. 1909 tělocvičná jednota Sokol. Z novodobých dějin stojí za zmínku vznik Církve československé husitské v r.1920 a významné partyzánské hnutí za 2. světové války, operující pod názvem Olga v oblasti Ždánického lesů a Chřibů. Připomíná je památník U zlatého jelena ve Ždánickém lese. Obec musela znovu obnovit svoji samostatnost v r. 1990 , protože v roce  1986 byla sloučena se Slavkovem u Brna, jako jeho místní část. Z významných občanů Kobeřic je třeba zmínit Aloise Procházku, řídícího učitele, který se výrazně zapsal do archeologických výzkumů Slavkovska a Vyškovska. Dalším významným rodákem byl Hubert Ripka, blízký spolupracovník prezidenta Edvarda Beneše. Oba jsou čestnými občany a  mají zde pamětní desky.

Fotogalerie