Rudolf Kachlíř ze Slavkova - mistr světa ve hře na foukací harmoniku

V červnu letošního roku byla při příležitosti 145. výročí ochotnického divadla uspořádána na slavkovském zámku výstava o slavkovském divadelním a hudebním dění pod názvem „Slavkovské múzy včera a dnes“. Přes docela obšírný rozsah informací, které tam byly ve formě textů i fotografií zveřejněny ( a velké díky za ně ), mi tam chyběla jedna ne nepodstatná informace. Možná jsem byl nepozorný a špatně se díval, ale nezaregistroval jsem tam jedno jméno – Rudolf Kachlíř.   Kdo to byl? Byl to mistr světa ve hře na foukací harmoniku, a přesto o něm v současnosti ví ve Slavkově jen málokdo.   Rudolf Kachlíř se narodil 3.12.1924 v Brně.Své dětství prožil spolu se svou sestrou Věrou v Kobeřicích.Už v dětských letech udivoval své okolí ve zručnosti hry na foukací harmoniku. Od šestnácti let vystupoval na veřejnosti s tehdy ještě nepříliš známým hudebním nástrojem a od roku 1947 spolupracoval s čs. rozhlasem. V roce 1949 se oženil se Zdeňkou Blahákovou ze Slavkova, kde také potom na Čelakovského ulici bydleli. Ve svých 29 letech (1953) se stal vedoucím tříčlenného souboru foukacích harmonik ECHO TRIO (ve složení R. Kachlíř, V. Kachlířová, Jiří Opřátko), s nímž v témže roce sklidil první úspěch na všeodborové soutěži Lidové umělecké tvořivosti (LUT) ve Šmeralových závodech v Brně. Harmonikové trio získalo první cenu v oboru instrumentální hry a od toho okamžiku vzali posluchači existenci této netradiční skupiny do širšího povědomí . V roce 1954 se mu narodil jeho první syn Rudolf a v roce 1956 druhý syn Zdeněk. Žádný z nich se však ani v letech dospělosti na podobnou dráhu muzikanta nedal.   V roce 1955 už měla skupina čtyři členy (Kachlíř, Opřátko, Hotárek, Havel) a vystupovala pod názvem ECHO KVARTET. V tomtéž roce získal soubor první místo v celostátní soutěži LUT v Praze a od té doby se mu otevřely dveře do nahrávacích studií i na koncertní pódia. Postupně natočil nepřebernou řadu snímků pro Československý rozhlas, vydal několik gramofonových desek, vystupoval v televizi a absolvoval stovky vystoupení v Československu i v dalších evropských zemích a v Asii. R. Kachlíř zvítězil v kategorii sólistů diatonických foukacích harmonik na mistrovství světa v Pallanze v Itálii (1958) a velkých úspěchů dosáhl i na obdobných soutěžích v Lucembursku (1957) a v Rakousku (1959) . Hudební úpravy známých melodií i speciální skladby výhradně pro toto uskupení převážně psali Ladislav Kozderka a Vlastimil Holata z Brna.   Nejlépe uměleckou úroveň souboru ozřejmí výňatky dobového tisku: „Harmonikový kvartet prokázal muzikálnost po všech směrech. Skladby jsou vypracovány zejména po technické stránce…“ (Brno ,1955) „Koncert, jaký Brno neslyšelo…“ (Brno, deník Práce, 1956) „Rudolf Kachlíř mistrem světa, Echo-kvartet se vrátil z Itálie…“ (deník Práce, 1958) „…Nejde jen o dokonalou techniku, kterou vojenští posluchači obdivují zvláště u Rudolfa Kachlíře, ale i o dobrý výběr programu, který neměl pouze zábavný charakter…“ (vojenský časopis Palcát,.1959)   Jako profesionální těleso hrával soubor v estrádních podnicích (v Brně např. ve známém varieté Rozmarýn, v kavárně Evropa apod.), na podnikových akcích, v lázeňských a turistických oblastech (velmi často ve V. Tatrách a Smrdákách na Slovensku), v cirkusu BELLI v Rakousku či vojákům v československých armádních útvarech. Svůj program několikrát předvedl i ve Slavkově u Brna. Jeho lehkostí a šarmem nabitá vystoupení zprostředkovávala převážně Umělecká agentura Krajského kulturního střediska v Brně a do zahraničí ho vysílal Pragokoncert. V osmdesátých letech 20. století působil ECHO KVARTET v třetí desítce své umělecké činnosti a několikrát pozměnil obsazení jednotlivých nástrojů. V té době se už celkový počet odehraných vystoupení točil okolo neuvěřitelného čísla 5000.   V letech 1965 až 1986 byl členem Echo kvarteta také Slavkovan Otakar (Ota) Odehnal, hráč na doprovodnou, sólovou i diatonickou foukací harmoniku. (Po smrti Rudolfa Kachlíře založil ve Slavkově spolu s Milanem Slezákem st. a Milanem Slezákem ml. hudební soubor foukacích harmonik pod původním názvem „Echo trio“. Tato skupina vystupovala příležitostně až do roku 1992 ve Slavkově a okolí, na různých folkových festivalech, ale i v Rakousku. Ota Odehnal se také po smrti R. Kachlíře staral o technickou údržbu a opravy foukacích harmonik, především výrobní značky Hohner.)   Střední a starší generace našich občanů zajisté zná kdysi velmi oblíbený, z Bratislavy vysílaný motoristický rozhlasový pořad z druhé poloviny minulého století „Pozor, zákruta!“. Ne každý ale ví, že znělku této denně vysílané relace natočil právě Rudolf Kachlíř s Echo kvartetem. Po několik desetiletí tedy byla jeho hudba přítomna v našich příbytcích a autech alespoň na chvíli téměř denně…   Desítky let intenzivního cestování po republice a po světě se podepsaly i na jeho zdravotním stavu. Rudolf Kachlíř zemřel 4. listopadu 1986 ve věku nedožitých 62 let. Jeho urna je uložena v kolumbáriu na slavkovském hřbitově.   Vraťme se ale na úvod tohoto příspěvku. Je dost možné, že R. Kachlíř nebyl na slavkovské výstavě zmíněn proto, že podstatná část jeho celoživotní profesionální umělecké činnosti se uskutečňovala na prknech, která znamenají svět, nikoliv však na prknech slavkovských…   Přesto chceme splatit alespoň částečně dluh slavkovské veřejnosti vůči této naší osobnosti, a proto bychom chtělive spolupráci s naším městským úřadem hudbu tohoto umělce a jeho Echo kvarteta pouštět z dostupných nahrávek na letošním tradičním večerním silvestrovském setkání občanů před radnicí na Palackého náměstí. Známé i méně známé melodie v podání harmonikového souboru účastníky setkání určitě potěší a překvapí svou svěžestí a lehkostí. Jste proto na tuto akci zváni a věříme, že si rádi poslechnete 50 let staré instrumentální nahrávky melodií, které máme k dispozici z let 1961 a 1962.    Děkuji rodinným příslušníkům R. Kachlíře a O. Odehnalovi za poskytnuté informace.   L. Jedlička Od: 14. 12. 2012 Do: 31. 12. 203

Zdroj: Slavkov u Brna, Zobrazit celý článek

Nahoru