Maršál Kutuzov v Křenovicích r. 1805

Kutuzov byl jmenován vrchním velitelem ruské armády, která vytáhla v srpnu 1805 do Rakouska a po kapitulaci Rakušanů ustoupila na Moravu. Čekala ji srážka s Napoleonem, který stál v čele armády, na tu dobu ohromné. Kutuzov hájil názor, že je nejdříve nutné shromáždit všechny síly spojenců, než se udeří na Francouze. Své názory musel hájit proti caru Alexandrovi I., který jednak nechtěl, aby snad vítězství nepřineslo Kutuzovovi další slávu a jednak podléhal rakouskému štábu, který se vyznačoval příslovečnou neschopností. Od určité doby car pod různými záminkami vzdaloval maršála z hlavního štábu.

V Křenovicích, kde byl hlavní stan rusko-rakouský, sešla se u Kutuzova v noci z 1. na 2. prosince 1805 – tedy před bitvou – válečná rada. Kutuzov tehdy bydlel v nynějším domě č. 65 p. Ond. Spáčila, na kterém je dnes deska s česko-ruským nápisem: „V tomto domě bydlel před bitvou u Slavkova 1805 vrchní velitel rusko-rakouských vojsk maršál M. I. Kutuzov se svým štábem.“

Na poradě rakouští generálové na radu ruského cara naléhali, aby se neprodleně udeřilo na Napoleona, který jen na to čekal. Kutuzov tehdy marně doporučoval vyhnout se složitým manévrům, marně varoval, že se nemá útočit na nepřítele, není-li známo rozložení jeho sil. Naopak navrhoval, aby se ustoupilo na území, kde by bylo lépe zabezpečeno zásobování a kde by byla úspěšnější obrana.

Dne 2. prosince 1805 došlo přes varování Kutuzova k bitvě, která znamenala úplnou porážku rusko-rakouských vojsk. Napoleon podnikl útok na pratecké výšiny, dobyl jich, rozbil střed spojenců a tak slavně zvítězil. Ruská vojska, která se zachránila, odtáhla ke svým hranicícm a car, který byl hlavním viníkem slavkovské porážky svalil odpovědnost na Kutuzova. Odstranil ho z armády a jmenoval ho guvernérem Kyjeva. Bylo zapotřebí nových porážek, aby byl Alexandr donucen navrátiti vojsku velikého vojevůdce. 

Nahoru