Park byl později zjednodušen v anglickém stylu. Úprava na konci 19. století pozměnila složení porostů - z této doby pochází většina současných exotických dřevin. Rozsáhlá rekonstrukce v sedmdesátých letech 20. století vrátila zámeckému parteru zčásti jeho někdejší barokní podobu s bazény, fontánami a barokními plastikami.

 Jeho ústřední osa sestupovala po kaskádách terasy do vodního kanálu a končila ve volné krajině alejí na protějším pahorku. Park byl členěn boskety s bazénky, bludištěm, fontánami a osovými kanály procházejícími celou délkou zahrady. Bohatá sochařská výzdoba pocházela většinou z dílny G. Giulianiho a jeho žáků.

Ještě za Dominika Ondřeje z Kounic byl postaven květinový parter s kašnou a v pol. 18. stol. zahradní kasino s výzdobou A. Lanzaniho. Po dokončení výstavby zámku (1774) se park ještě rozšířil o plochy zbořeného farního chrámu a městské věže - na horním parteru byly vybudovány tři fontány v příčné ose a bylo pozměněno řešení svahu. Celý areál parku byl obehnán čtyřřadovými alejemi, které pokračovaly v obou směrech do okolní krajiny a k bažantnici.